Roztržitost na parkovištích nebývá výjimečná – rozhodli jste se, že podniknete s autem větší nákup v hobby marketu a v supermarketu s potravinami? V takových situacích se stává, že po příjezdu na parkoviště a v době, kdy s vozem parkujete a pobíháte napříč jednotlivými objekty v nákupních centrech, narůstá vaše roztržitost. Na vině je většinou stres, vyvolaný samotným prostředím plným lidí, kde se mísí jejich energie, a kde spíše provedete nějakou chybu v rozhodování, anebo na něco zapomenete. Typickým příkladem bývá ponechání některých věcí v autě na sedadlech.

Těchto situací využívají i obratní zloději. Zaměřují se na vozidla s čirými skly, protože dobře vidí dovnitř, a stačí jen letmá nenápadná procházka kolem auta, aby si vytipovali vhodnou oběť. A jestliže v roztržitosti nemáte v provozu žádný alarm, průnik do vozu je rychlý a hlásit tuto událost na policii nemívá význam, protože se takovéto události velmi špatně vyšetřují vzhledem k absenci otisků prstů a vizuální identifikaci pachatele. Je to něco podobného, jako kapsáři v tržnici, tam také nemáte prakticky šanci na úspěch vyšetřit, kdo vás oloupil, a proto je tu více než důležitá hlavně prevence.

Co ovšem vaši šanci na úspěch zvýší na samotném parkovišti, jsou tmavá autoskla. Tónování autoskel je dnes v oblibě a máte-li tmavé sklo ze všech stran, nikdo nemá sebemenší šanci zjistit, co se uvnitř auta nachází. Zloději na parkovištích se těmto autům vyhýbají i proto, že si nejsou jistí, zda někdo nesedí uvnitř. Jen si představte, že zlodějíček drobné postavy vytluče boční sklo u auta, prostrčí jím ruku dovnitř a tam ji sevře tlapa hromotluka o váze 120 kg, co provozuje bojové umění, a zrovna čeká na kamaráda, který nakupuje malířskou barvu. Setkání s takovým chlapem je pro zloděje osudné a jistě si umíte představit, jakou tu bude mít dohru.