NÄ›kdy je nejlepší být sám se svými myÅ¡lenkami. PrávÄ› v ten moment, kdy je ÄlovÄ›k smutný, nebo naÅ¡tvaný a má v sobÄ› hroznÄ› velké emoce. NÄ›kdy je dobré si vÅ¡echno promyslet a být od vÅ¡ech pryÄ. Tam, kde tÄ› nikdo nenajde. NÄ›kdy prostÄ› ÄlovÄ›k potÅ™ebuje být sám, aby si utřídil myÅ¡lenky a promyslel, co vÅ¡echno se bude dít dál. Není vůbec jednoduché zvládnout emoce, jako je stres, naÅ¡tvanost, nebo vztek. Ale právÄ› v samotÄ› se můžeme vyplakat. NÄ›kteří lidé se stydí pÅ™ed druhými plakat a to i pÅ™ed tÄ›mi nejbližšími. Je to pochopitelné. NechtÄ›jí ukázat svou zranitelnost a bolavé srdce. Já jsem takhle potÅ™ebovala být sama se sebou, když mi umÅ™el jeden dÄ›da a druhý dÄ›da.

Bylo mi straÅ¡nÄ› a dlouho jsem se z toho dostávala. Tak stejnÄ›, jako jsem se dostávala z toho, že na mÄ› můj vlastní otec kaÅ¡lal. A dlouho mi trvalo, než jsem se s tím jakž takž smířila. ObÄas v životÄ› nastanou prostÄ› těžké situace. Ale důležité je to nevzdávat, posbírat zbytky svých sil a pokouÅ¡et se jít dál. Ztráta milovaného ÄlovÄ›ka, kterého jste zbožňovali bolí a nikdy to nepÅ™ebolí. ÄŒas sice bolest otupí, ale to je tak vÅ¡echno. Nikdy na toho ÄlovÄ›ka nezapomenete. A nikdy už to úplnÄ› nebude tak, jako pÅ™ed tím. NÄ›kdy bych si opravdu přála vrátit Äas a to se vším vÅ¡udy, abych nemusela kolikrát prožívat tu bezmoc a bolest, co se ve mnÄ› za ty roky nakupila.

DÄ›dové mi hroznÄ› chybí oba dva. A je mi hroznÄ› smutno. NejradÄ›ji bych si s nimi znovu promluvila, obejmula je, ale nejde to, to je na tom to nejhorší. Jak jednou ÄlovÄ›k odejde a umÅ™e, už se nikdy nevrátí. A pro jeho blízké a pozůstalé to bývá jenom Å¡ok, rána a šílená bolest, vím o Äem mluvím. DoteÄ jsem se z toho úplnÄ› nedostala a nevím, jestli vůbec dostanu. Už nikdy nic nebude jako pÅ™edtím. Můžu se cítit dobÅ™e, ale asi už se nikdy nebudu cítit tak Å¡Å¥astná, jako když dÄ›dové žili.

Každý máme jiný životní styl, tzv. lifestyle. U některých se liší jen v pár drobnostech, u jiných jde naopak o změny od základů. Ve většině případů nenajdeme dva lidi, jejichž životní styl je zcela totožný. Vždy najdeme alespoň jeden drobný rozdíl, a to z důvodu, že jsme každý jiný a jedinečný, na čemž není zdaleka nic špatného. Lišíme se mnoha způsoby, a to nejen těmi viditelnými. Naše osobnost, temperament, vlastnosti, záliby, nikdy nebudeme stejní. Přemýšlíme různými způsoby, máme různá řešení všemožných problémů, které existují. Občas máme pocit, že jsme potkali někoho stejného, jako jsme my.

Můžeme mít s někým společné rysy, ale nikdy nebudeme identičtí. Jak bychom ale správně měli náš život žít? Na to jen tak návod nenajdeme, ale je mnoho možností, jak svůj život udělat kvalitnějším, jednodušším, zkrátka o mnoho dokonalejším. Žijeme jen jednou, přesně z toho důvodu bychom náš život měli žít přesně tak, jak uznáme za vhodné my sami. Často všichni slýcháme ať už od svých blízkých tak i neblízkých, různé rady, jak bychom měli se svým životem zacházet. Ve chvíli, kdy přijdeme o rozum, určitě není dobré tyto rady ignorovat. Ale pokud si jsme jistí tím, co děláme, neměli bychom se těmito „užitečnými“ nápady nechat ovlivnit více, než je potřeba.

Je více než důležité žít svůj život podle sebe. Neměli bychom se celý život snažit přizpůsobit a vyhovět jiným, kteří náš život nežijí. Stejně jako bychom se neměli snažit my zasahovat do života někomu jinému, který se může snažit o to stejné. Věnujme se jen tomu, co opravdu uznáme za důležité a významné jen a pouze pro nás, jelikož bychom toho v našich posledních letech velmi litovat, a to nechceme určitě nikdo. Možná to zní trochu sobecky, ale je to myšlené dobře pro každého z nás, abychom si na světě užili dostatečně a byli s naším celým životem spokojeni.